Do Buenos Aires vyrázím vyzbrojen jedinou vetou, kterou umím spanelsky.
„Copa de vino tinto, por favour.“
Je dvacátého sedmého ríjna, pozdní odpoledne, pricházím z práce a vykonávám poslední prípravy na cestu. Tesne pred odjezdem se prirozene zacalo v práci vsechno sypat, ale i tak jsem tesne po páté doma. Naházím do batohu veci, které jsem si predchozího vecera pripravil, natahuji budík a jdu spát.
Mobil nechávám pod schody. I kdyz me nic nerusí, spánek nestojí za moc a asi po hodine pokusu vstanu a neco sním. Zlepsí se to, ale ne moc.