Jiné ze slov, které potrebujete ve spanelstine znát je reglo, to kdyz jdete kupovat dámské boty a pred tím si musíte porídit pravítko, abyste meli cím merit výsku podpatku. Mimo jiné se také dovídám, ze zapatos není jméno významného Argentinského generála, jak to zprvu podle cetnosti uzívání toho slova vypadalo, ale ze takhle se ve spanelstine reknou boty. To máte zapatos tady zapatos tam, neco jako u nás generál Píka. Kdo to mohl tusit?

Dopoledne tedy vyrázím do prodejny Comme il faut. Napoprvé prodejnu spolehlive minu, je umístena bez vetsího oznacení v cinzovním dome v ulici Arnales, tretí vchod nalevo, první patro. Namísto klasického obchodu s policemi vcházím do úplne obycejného bytu, kde jsou vystavené botky vsehovsudy asi troje. Muj plán chvíli se potloukat a vyjasnit si, co vlastne chci, bere za své. Rozrusen místem, kde jsem se ocitl, rozhoduji se vystupovat alespon asertivne.

„Zavolejte mi generála Zapatu!“ poroucím.

Rozumíte, kdyz se chce jeden neceho domoci, musí k hned nejvyssímu!

V nastalém rozpacitém tichu dávám dohromady vsechny instrukce ohledne tvaru, velikosti, barvy, vzoru, umístení pásku a vsech dalsích informací, které jsem v Praze ohledne bot dostal a vzápetí nicím prodavacku vetou:

„Dos zapatos para mujeres, primo estilo ztratila Lucinka backoru y segundo con tryptkos ala discotecos.“

Tak hele já vím, ze to není úplne dokonalý, ale není cas na hrdinství, víme?

Behem nekolika následujících sekund jsem obklopen asi dvaceti páry bot, které prodavacka nosí v krabicích ze zadní místnosti a jednu po druhé je prede mnou otevírá. Pro nekoho ráj. Asi.

Nakonec me to ale docela baví. Jako cokoliv co je nové a co je zároven úkol. Beru to jako výzvu, kterou se rozhoduji resit managerským zpusobem.

„Zjednodusíme si to, jo? Tyhle,“ opsal jsem pred prodavackou nad zemí vetsí elipsu, „odneste dozadu generálu Zapatovi a soustredme se na tyhle,“ ukázal jsem. „Tohle jsou pro nás dva základní smery.“

A zjednodusíme si to i ted.

Beru jedny a dostávám na ne dvacet pesos slevu. Stejnou slevu sjednávám i pozdeji v prodejne Darcosu v ulici Suipacha, kde beru druhé. Argentinci se zjevne rozhodli znicit ideu kreditních karet tím, ze dávají pri platbe v hotovosti slevy. Ne vzdy zcela automaticky, ale dávají.

Stasten, jak jen stasten muze být muz, který práve koupil dvoje dámské boty, razím domu.

Za predpokladu, ze budu chtít nosit prádlo do prádelny co nejméne a za jiného predpokladu, ze si vymením celý set kosile/trenky/ponozky jednou denne, vzdy pred milongou, se mi pri pohledu na mých devet kosil ale jen sest ponozek a trenek rýsuje jeden malý logistický problém.

Vyrázím do místní trznice.

„Socks for soccers, hahaha,“ ríká prodavac.

No jasne, vsichni jsem z toho vaseho fotbalu celý rícný.

Vecer jdu zase do Mariposity na lekci muzské techniky.

Nikdo, opakuji, nikdo, me nebude nutit, abych pri tangu chodil po spickách.

Nikdo!