Zprvu pátrám po tom, cím to muze být a pak mi dochází, ze je to z verejných prádelen otevrených do ulice. Vzápetí mi také dochází, ze mi tenhle zázitek z Baires i stejnou úvahu uz nekdo pred tím vyprável.

Nesu prádlo do cínské prádelny. Takze tady ani slovo anglicky. Rukou naznacuji zehlení. Cínanka kývá, jako ze jo a na lístek mi píse devítku a pak 19:00.

Chápu to tak, ze za jeden kus dám devet pesos. Cena se mi moc nelíbí a pripravuji se na velkou útratu, ale pravdu se dozvím az v sedm. Stejne s tím asi nemuzu moc delat.

Odpoledne jdu do tanecní skoly Escuela Argentina de Tango v Centro Cultural Borges , kterou mi doporucoval Paty. Hodina s Jorge Firpem se mi líbí. Je to ten druh tanga, které mám rád. Lekce tu dávají ruzní ucitelé po celý den, kazdý den v týdnu. Stojí sice tricet pesos namísto obyklých dvaceti,a le zase trvá hodinu a pul. Sem se jeste vrátím.

Vyzvedávám si prádlo. Nakonec to za sedm kosil, trik a stejné mnozství trenek a ponozek delá dvacet devet pesos. To není zlé. Jímá me podezrení, ze cena byla za kilo.

Vecer vyrázím na milongu Lo De Celia. Je to jedna z tradicních milong. Zatímco ta v El Besu byla z poloviny plná turistu, tady není turista ani jeden. Není tu ovsem ale ani nikdo pod padesát.