Tyglík a brcko uz mám a mám i návod. Podle návodu jsem vcera do tyglíku dal mate a zalil ho horkou vodou. Ted, po ctyriadvaceti hodinách, by mel být tyglík ready.

Bohuzel, návod sice popisuje názvosloví, historii, zvyky a blahodárný vliv mate na lidský organismus, jenom jaksi neríká, kolik toho mate do té nádoby máte dát. Je to jedna z tech podivností, na které v zivote narázíte – jako treba, ze kdyz zasadíte deset semen s devadesátiprocentní klícivostí, tak pravdepodobnost, ze jich vyklící vsech deset je zhruba tricet pet procent - o kterých se já osobne domnívám, ze je museli vymyslet v jiné dimenzi, nebo alespon na jiné planete.

Nest.

Vezmu to tedy metodou pokusu a omylu – stejná metoda je uzitá pri vyzývání na milongách a jak vzápetí uvidíte i v tomto prípade je zhruba stejne úspesná - a protoze jsem mel vzdycky pocit, ze kdyz jsem to videl nekoho pít, tak byla pava plná, plním ji odvázne do poloviny – pro prípad, ze by nabobtnala.

První nálev se mi zdá docela trpký, tak polovinu uberu a zaleju znovu.

Vsichni, kdo nekdy mate pili – a já k nim do dnes nepatril – se ted musejí chytat za hlavu, poprípade za cokoliv, za co se obvykle chytají, kdyz jim nekdo pusobí nejakou bolest. Ted k tomu zrovna bude taková vhodná prílezitost.

Takhle mi to chutná!

Jenomze mi to nedá, a tak vyjdu jeste o neco pozdeji do spolecenské místnosti, kde me Argentinci to mate naucí doopravdy pripravovat.

Tak snad jenom pro úplnost, pava se tím mate naplní celá.

Na muj vkus je to desne horké, ale jelikoz je to taky zároven folklórní, statecne delám, ze je to moc dobré. Jako obvykle predpokládám, ze to patrí do uz zmínené mnoziny vecí, kterým pozdeji prijdete na chut.

Dostane se mi poucení, ze yerba mate lépe chutná, kdyz ho jeden nepije sám a tak nechávám kolovat. To znamená, ze vsichni olizují jedno brcko. To znamená, ze piju mate v zemi s nejvetsí úmrtností na prasecí chripku.

Jelikoz jako kluk ze Stredozeme nikdy neopominu smocit tuti-fruti v oceánu, kdyz mám tu moznost, vyrázím odpoledne do rezervace na pobrezí.

Cert vzal oceán! Na rohu pred vchodem prodávají superpancho!

Na bozské Dulce de Leche a vynikající svíckovou jsem byl predem upozornený, ale co me zastihne nepripraveného, je místní párek v rohlíku! Krome tradicních prísad na nej tady totiz na záver sypou cipsy! Ve tvaru hranolku.

Uprímne, clovek, který tohle vymyslel, je génius a zaslouzil by Nobelovku. Svédská královská akademie ved má sice jiné mínení a cenu letos udelila za nicneríkající Analýzu ekonomického rízení, ale muze nás alespon uklidnovat, ze ta Nobelovka je falesná.

Ten nápad má proste neco do sebe. Kdyby mi to náhodou nekdy nevyslo v IT, tak si v Praze otevru krámek s panchem. A treba hned na míste, kde se prodával dnes uz bohuzel legendární Bivoj.

Vecer na doporucení lidí ze Sunderlandu vyrázím do La Baldosy v ulici Ramón L. Falcón 2750. Muj koncept vyzkouset tady toho co nejvíc – cti na zádné milonze jsem nebyl více jak jednou – projevuje své slabiny. La Baldosa je dle mého mínení dobrá milonga - slusné místo, dobre hrajou, dobré vekové slození, spís méne turistu, dobrá úroven tancování, ale bylo by preci jenom lépe jít sem v parte. Poprípade tu alespon znát víc lidí.

Nechápejte me spatne. Znovu bych to napoprvé neudelal jinak, ale napríste se spís pokusím nekde zapustit koren. Treba v Sunderlandu.