To mimo jiné znamená, ze budu muset nastoupit do jednoho z tech dieselových dáblu, kterí mi v noci burácejí pod okny.

Uz vcera jsem si v trafice za tím úcelem zakoupil Guia „T“, tedy autobusového pruvodce. Mesto je v nem rozdeleno do kvadrantu, pricemz u kazdého kvadrantu je vypsáno, které linky do nej jezdí. Najdete výchozí a cílový kvadrant a odpovídající linky. Je to jednoduché, az na to, ze z jedoucího autobusu moc nepoznáte, ve kterém kvadrantu se nacházíte. Ostatne ani zastávky nejsou v kvadrantech vyznacené - navíc myslenka, ze by více linek mohlo sdílet jednu zastávku, sem jeste nedorazila, takze zastávky jsou roztrousené po celé délce ulice. Neumíte ríct ridici, kam chcete, takze nevíte kolik za to zaplatit, tudíz radeji platíte plnou cenu – copa de vino titno vám tady moc nepomuze. Navíc vetsinou nemáte drobné mince, bankovky neberou, takze kazdou jízdu autobusem zahajujete bloumáním po okolí, kde se snazíte koupit si neco jenom proto, abyste nejaké mince získali. No a konecne vetsina ulic jsou tu jednosmerky, takze kdyz dorazíte na místo, muzete zacít s hledáním nanovo.

Ale dobrodruzné to je, to zase ne, ze ne.

Nekolik krámu s botami sice není na rohu ulic Corrientes a Suipacha, ale protoze mám jeste jeden údaj, a totiz císlo popisné 256, s duverou vyrázím hledat, protoze takovéhle císlo by si nikdo od pocítacu jen tak nespletl.

Na rohu ulic Corrientes a Sarmiento skutecne nacházím nekolik obchudku s tanecními botami, speciálními na tango. Konecne chápu co znamenala rukou psaná poznámka v mape Boty Ideal. Není to znacka bot, je to proste oznacení faktu, ze tady je to na koupi tango bot ideální! Uz ted se tesím, az zajdu na místo oznacené jako Steak!

Mimochodem tu mapu mám od svého tanecního mistra, presneji od obou mistru, jednomu ta mapa patrí, druhý do ní psal poznámky. Popravde, me kdyby nekdo cmáral do mapy, tak me asi slehne, ale ted se mi to náramne hodí a vecer podle mapy budu jeste úspesne hledat milongu.

Samozrejme vzniká tradicní problém jako pokazdé, kdyz mám na výber. Obíhám kolem tech krámku stále dokola jako kluk, kterému sebrali cepici, kolem party sígru.

Nakonec vcházím do jednoho z nich. Potrebuji jen docela obycejné boty, se kterými budu chodit na lekce a doma je budu pouzívat spís na praktikování. Hodlám si pozdeji jeste porídit jedny lepsí.

Ostatne mám za úkol pozdeji porídit dvoje dámské. Podle toho jak dlouho si vybírám z tech nekolika pánských, se mi docela jasne zacíná rýsovat, kolik casu strávím s tím, az budu vybírat z mnoha pro dámy. Se speciálním práním na výsku podpatku. Coz mi pripomíná, ze si budu muset porídit pravítko. Coz mi pripomíná, ze vlastne nevím, jestli tu budou mít pravítko v centimetrech. Coz uz mi nepripomíná nic.

Prodavac je velmi sugestivní a já se pristihuji, ze po jeho C'mon it's for practising! skutecne uvazuji, ze bych si porídil jedny zlaté.

Nezbývá, nez si polozit jeste sugestivnejsí otázku: Skutecne chci, aby me kdokoliv a kdykoliv videl ve zlatých botách?

A jsem z toho venku.

Nez jsem odjel do Baires, varovali me: „Nikdy se neprocházej sám v ulicích La Bocy! Ne vázne, nesmej se, tam jde o zivot. Zatáhnou te do prujezdu klidne za bílého dne a tam te ubodají kvuli penezence. La Boce vládnou gangy! Takze jeste jednou, krome turistické ulicky Caminito nechod sám po La Boce! Jasný?“

Jasne, kývám, nechodit sám po La Boce.

No a ted co jsem skutecne udelal.

Konecne najdu autobus, který jede od bot ideál zpátky do San Telma, v brasne Crumpler mám zánovní botky. Po pár zastávkách zjistuji, ze jsem asi nasedl do spatného smeru, takze vystupuji a nacházím znovu zastávku s autobusem císlo 29, ze které jsem práve vystoupil. Tentokrát kontroluji na zastávce rozpis míst, kam autobus jede a pevne doufám, ze je to jako u nás oznacení míst, kde autobus staví a to navíc v tom poradí, ve kterém na nich staví. Mozná je, mozná není, to budu muset jeste vypátrat pozdeji, protoze tentokrát vystupuji az v zaplivaném autobusovém depu v La Boce.

Long story short, po nejakém tom bloudení v desne nebezpecných ulicích LaBocy, kde to nejnebezpecnejsí byl starík, který si tukal na celo a naznacoval, ze mi nekdo vyrve muj batoh Crumpler, konecne nacházím stanici dvacet devítky. Skoda, ze nejsem jazykove více vybaven, protoze jinak bych staríkovi vysvetlil, ze poslední, kdo mi ukradl mojí brasnu Crumpler je mrtvý. Ale to je uz jiný príbeh, na který si najdu cas pozdeji.

Jsem prakticky cokoliv ochoten oznacit za vycerpávající zázitek, jenom abych mohl v poledne prospat.

Kdyz se probudím, je devet hodin vecer. Malý cervík ve mne hlodá, ze bych na tu milongu snad nakonec ani nesel, kdyz uz je tak pozde, ale moje racionální já, které mi dneska zabránilo koupit si gay botky, se me zeptá: Tak na co jsi do té Argentiny jezdil, aha!

Dobre, dobre, vzdyt uz jdu.

Musíte pochopit, ze to není jen tak. Tango jsem zatím tancil jenom v Praze, kde je tango scéna malá. Naproti tomu, z Argentiny tango vzeslo. Jsem vybavený mnoha historkami o tom, jak na parketu do nekoho vrazíte a on se bude hned chtít rvát. Historkami o tom, jak prijedete do Argentiny a s zádnou Argentinkou si ani nezatancíte, maximálne tak leda s jinou turistkou. O tom, ze úroven tanga je prakticky kdekoliv vyssí nezli v Praze. O tom, ze vyzvat zenu k tanci v Argentine je svého druhu magie, protoze k ní proste neprijdete a nereknete smím prosit – pokud tedy vubec odhlédnu od toho, ze ani nevím, jak se to rekne – ale naopak musíte jí pres celý parket vyzvat pohledem a setkat se s ní az na parkete. O tom, jak kdyz si vás uvadec neoblíbí, posadí vás nekam, kde na zádnou partnerku ani neuvidíte. Vzato kolem a kolem, myslím si, ze vyprávení podobných historek by se melo zakázat.

V uz zmínené mape najdu nejblizsí tri milongy, kam se dá dojít pesky. Dve jsou v ulici Humberto Primero, druhá je o neco dál. Hned ta první na rohu Humberto a San José je funkcní a uz z dálky slysím odsýpat rytmus klasických tango skladeb. Nevím, co bych resil, tahle milonga bude jako první dobrá jako kterákoliv jiná.

Císlovky od desíti výs jsem jeste nebral, takze ukázu nejaké bankovky a pokladní si bere patnáct pesos. Dá mi lístek s císlem 138, který slouzí také jako lístek do tomboly. Jak uz jsme uvedl, císlovky od desíti výs jsem nebral, takze netusím, zda jsem pozdeji neco vyhrál.

Uvadecka me posadí ke stolu na muzské strane parketu. Opravdu to tak funguje. Bud prijdete sami nebo v jednopohlavní sestave, a pak vás od zen delí parket, a nebo prijdete v páru, ale pak se moc nepredpokládá, ze budete tancovat jeste s nekým jiným.

Pro neznalé, série jsou po ctyrech skladbách, a predpokládá se, ze sérii dotancíte se stejnou partnerkou. Mel bych konecne vysvetlit, ze milonga je tanecní vecer Argentinského tanga. Kdyz nad tím tak premýslím, asi bych toho mel vysvetlit víc, ale pro zatím postací, abyste vedeli, ze Argentinské tango je vzdálené tangu, které znáte ze standardu, byt to standardní z Argentinského vychází. Jsou tri druhy argentinského tanga: milongero – jste k partnerce pritisknuti a sdílíte s ní osu, salón – jste k partnerce pritisknuti, ale kazdý máte svou osu a konecne tango nuevo – to kdyz si namísto tancování chcete spís zacvicit.

Na milongu pricházím s pomerne lehkým srdcem. Cekal jsem, ze budu ve stresu, a taky jsem nejaké obavy mel, ale jakmile slysím známé melodie, celkem se uklidním. Kdyz navíc vidím, jak se na míste tancí, vím, ze tohle zvládnu taky. Tohle me totiz ucili! Jasne, vzdycky budou lepsí, ale podstatné je, ze je i rada horsích. Jediný skutecný problém tedy zustává, koho si vybrat a jak ho vyzvat.

Ono se rekne vyzvat pohledem. Ano, díky zprostredkovaným zázitkum jiných, uz to zase taková záhada není, ale i tak chvíli jenom pozoruji parket a ostatní tancníky, abych do toho trochu pronikl. Hned vidím, ze to s tím pohledem zase tak horké nebude. Krátkozraký milongero vedle me si dokonce viditelne pomáhá tím, ze na zeny naproti mává.

Konecne se prezuji.

Vekové zastoupení je tu spís vyssí. Tech nekolik slecen v mém veku se dá spocítat na prstech jedné ruky. Okamzite se rozhoduji, ze neudelám tu chybu, abych se na ne vrhl. Podle mé úvahy bude lépe vybrat si udrzovanou dámu vyssího veku, aby mi bylo príjemné s ní tancit, ale aby také mohla projevit trochu tolerance k mladému klukovi.

No co vám mám povídat, asi tak dve nebo tri série to vejrání na dámy odnaproti vubec nezabírá, az behem první písnicky jedné z dalsích sérií mám pocit, ze se na me preci jenom jedna dívá, a kdyz se dokonce zacne naklánet kolem tancícího páru, aby na me videla, dovtípím se, ze tohle je asi ono a vstávám.

Po prvním tanci si me pátrave prohlédne a udelá gesto, jako kdyz me hodnotí a jeste se nerozhodla. Prdlajs tolerantní starsí dáma! Ona me podrobuje kritice! A co jsem si myslel? Ze vseho nejvíc mi to pripomíná takové to gesto, jako kdyz ochutnáte svíckovou a zjistíte, ze jste do ní zapomneli dát bobkový list. Je to dobré, ale neco tomu chybí.

Povídáme si, a já zjistuji ze je to ucitelka anglictiny. Krátký rozhovor mezi tanci je tady na rozdíl od Prahy nutnost! Takze anglictinárka. No nejsem já ale klikar? Tancíme dál. Po prvním tanci jsem se do toho dostal. Stále jeste se drzím spís minimalistických prvku, ale preci jenom uz se nebojím obcas do toho vlozit neco zajímavejsího. Navíc, za celou tu dobu jsem do nikoho nevrazil!

Kdyz skoncíme, rekne mi, ze je prekvapená, jak tancím, protoze na tango jsem velmi mladý, ale ze i presto tancím skvele.

Takze shrnuto a podtrzeno: zatancoval jsem si, zatancoval jsem si s Argentinkou, do nikoho jsem nevrazil, a ta Argentika mi rekla, ze tancím skvele.

Kurva, chlapi, pripadal jsme si, jako kdybych vyhrál Bingo!

Na zpátecní ceste se zvedá vítr, který mi do obliceje metá odpadky – koncept popelnic sem zjevne taky jeste nedorazil.

Uz vím, kam pujdu zítra. Jiná dáma, která si tanec se mnou taktéz pochvalovala, me upozornila na velmi dobrou milongu, která se koná zítra. Uznejte, ze to uz prekracuje meze bezné zdvorilosti. Kdybych tancoval jako drevo, tak me tam tahat nebude. Takze zítra Corrientes i Maipú.