V rámci programu Jednou se to zlomit musí si statecne nechávám prinést jídelní lístek ve spanelstine, i kdyz bezpecne vím, ze zrovna tady mají i anglický. Vzápetí me napadá, ze tyhle kousky delám jen se slovníkem, který jsem ovsem nechal nahore v pokoji. Náhodne tedy zapichuji prst do dnesních specialit a císník me ujistuje, ze je to opravdu dobrá volba. Jasne, jasne, tak hlavne aby v tom nebyly houby nebo morské zrudy, protoze pak by to zase tak super nebylo, víme?

Kdyz to nakonec prinesou ukazuje se, ze je to pecené hovezí a ze nejblizsí adjektivum, kterým bych ho mohl popsat je: nepravdepodobné! Vedel jsem pred tím, ze maso taky muze chutnat takhle dobre?

Dávám se do reci s párem od vedlejsího stolu, kde Ona pracovala dlouhá léta v diplomacii a umí perfektne anglicky. Oplývá takovým tím druhem stárí, do kterého bych chtel jednou dorust: klidné a sebevedomé. Nakonec mi dává vizitku, na kterou pripisuje telefonní císlo, na které mám zavolat, kdybych se dostal do nesnází.

Jdu spát.

Druhý den ráno se ucím císlovky od jedenácti do dvaceti. Pak dopisuji predeslé dva dny a jdu je do El Federalu - podniku s wi-fi free naproti - poslat.

V rámci uz zmíneného programu studuji se slovníkem jídelní lístek. Mám to rozdelené na etapy, abych udrzel kazdou objednávku v nejakém rozumném casovém limitu. Pekne krok za krokem. S tolerancí k chybám. Jinými slovy: jeden vecer clovek prokrká a druhý den uz ví, ze bez bublinek je to sin gas nikoliv con gas.

Protoze vzdor informaci, ze casopis s rozpisem milong a lekcí BsAs Tango nebo El Tanguenta najdu na kazdé milonze, stále zádný casopis nemám, vydávám se do informacního centra, jelikoz podle jiných informace z pruvodce by mel být tam. Tam ho sice také nemají, ale zase mi zcela zdarma podávají informaci, ze ho najdu v academia de baile. Urcite! Na ceste me chytne dést a ta tanecní skola je navíc zavrená. Bicován destem pestuji si k informacím velmi specifický vztah.

Jedna z historek, které jsem o Baireských milongách slysel znela asi takhle: „Milongu tam vlastní Fernando, který te, kdyz prijdes, usadí nekam podle toho, jak jsi mu sympatický. Sla jsem tam jednou s kamarádem, který má na hlave takovou barevnou komedii. Tancí sice dobre, ale Fernandovi se díky tem vlasum asi moc nelíbil, takze ho posadil pod schody, odkud vubec nic nevidel. Kdyz si asi po hodine uvedomil, ze zpoza schodu nikoho k tanci nevyzve, zase to zabalil a sel domu.“

Prijdu do Maipú 444 do milongy zvané Plaza Bohemia, vyslápnu úzkými schody do prvního patra a svuj ortel si podepísu hned u vchodu vetou: „Hablé inglés?“

Usmevavý holohlavý pán me s chápavým výrazem posadí na místo poblíz záchodku, odkud vidím akorát tak zenským na záda.

No tak chlape, tohle mi musís udelat zrovna tady? Na Bohemce?

Svou dávku zacátecnického stestí jsem si asi vycerpal, ríkám si.

Jenomze rozumíte, já nejsem zádný ucho! Já videl srát slona pet metru od mýho stanu a v Americe si koupil mrtvou kachnu. Me jen tak neco nerozhodí!

No tak holt zmeníme pravidla. Vstanu a obejdu vsechny ty zenské, kterýmzto trikem udelám ze zad zase oci. A jde to!

Nakonec tancuji víc nez vcera.

U svého stolu se pozdeji seznamuji s Fredericem, se kterým se dá dobre mluvit. Je tu se svými tanecním mistrem a dalsími dvema kamarády. Fredericovi je dvacet dva a je na milonze poprvé. Jako vubec poprvé. Jeho nervozita zda pro nekoho uz jít nebo jeste ne je mi povedomá. Samozrejme si uvedomuji, ze i Argentinci se musí tango nejak nekde naucit, ale i tak mi pripadá spojení tango zacátecník a Argentinec málem jako oxymoron.

Na zpátecní ceste dávám druhou sanci místním taxikárum. Necelých deset pesos uz se mi zdá prijatelných.