Jsem na dalsí lekci v Mariposite u Francisca a Caroliny. Predplatil jsem si ctyri lekce – jedna je za osmnáct, ctyri za sedesát – a uz zítra toho budu litovat.

Tentokrát jsem si s sebou vzal rucník. Takový rucník se hodí, a to nejen v onech ojedinelých prípadech náhlého znicení planety, ale také tehdy, kdyz navstevujete studio, kde ucí tak trochu sviznejsí tango.

A kam samozrejme chodí Vdova, která uz támhle prichází se zpozdením.

I za normálních okolností se tu potím – normálne se vsechno snazím delat dost úsporne, ale tady to nejak nejde, tady dru – jenom kdyz tancuji s Vdovou, potím se víc.

Dneska je ale k mému prekvapení neobycejne milá. Dokonce se premuze k tomu, aby mi vysekla jakousi miniaturní poklonu, skoda jen, ze vzápetí dodá, ze moc mluvím.

Jak by se zrovna me mohlo neco takového stát?

Mozná jí taky minule nekdo rekl, ze by na toho kluka z východní Evropy mohla být milejsí, nevím, dost mozná je to ale jenom tím, ze uz jsem tu v krátké dobe podruhé za sebou. Taky oba lektori vypadají vstrícnejsí. Je to asi prubeh, který se dá cekat. Jak na jedno místo chodíte casteji, lidé si tam na vás zvyknou a pomalu si mezi sebou zacínáte pestovat hlubsí vztah.

Vidím to tak, ze jeste dve nebo tri lekce a napresrok pojedu s Franciscem a Carolinou k Balatonu.

Po lekci vyrázím do El Besa v ulici Riobamba na milongu zvanou El Bruja.

Název ulice preríkám taxikári trikrát, nez ten konecne v náhlém osvícení zopakuje jméno ulice po mne. No nevím, tak, jak to ríká, to zní presne tak, jak jsem to ríkal já. Potíz je v tom, ze písmeno b se musí císt tak trochu jako b ale trochu taky jako v. Ríkat dve písmena naráz mi sice neprijde jako úplne nejstastnejsí nápad, ale kdyz to tak chtejí? Obvykle se tak musím na jakékoliv slovo, které b obsahuje, predem dost soustredit. U prvního b se ale obvykle mentálne vycerpám, a tady jsem musel celit hned dvema b naráz.

Taxikár me vyklopí u El Besa.

Jedna carodejnice – bruja znamená carodejnice - jména milong si pred pokazdé predem kontroluju, abych omylem nevyrazil na nejakou homosexuální – me uvede ke stolu. Asi jsem carodejce sympatický, protoze místo je tentokrát dobré. Za okamzik ke mne navíc posadí jeste kluka z Patagonie, jehoz jméno uz si sice nevybavuju, který ale tango tancuje pet let, z toho poslední rok denne a je to na nem videt. Od nej se mi dostává pomerne obsáhlé lekce ve vyzývání zen k tanci pohledem a Buh ví, ze takovou lekci potrebuji.

Paty – ten kluk z Patagonie - ano, nejsem komplikovaný clovek – se sice zprvu tvárí jako mladsí bratr Vdovy, ale kdyz me vidí, jak ve stylu slona a kachny vyrázím k tanecnici, a jsem jí vzápetí odmítnut, ochotne mi vysvetluje, jak na to. Mozná to taky delá kvuli sobe, aby se na to nemusel príste dívat.

Tedy to máte tak. Kdyz tady chcete vyzvat slecnu ci dámu k tanci, nejprve se na ní musíte pres celý parket podívat a máte-li pak pocit, ze vám pohled opetuje, mírne kývnete hlavou a pockáte, zda kývne zpátky. Nekdy si nemusíte být úplne jistí, zda kývla, ci ne, pak je lépe se druhým kývnutím ujistit. Bere se jako potupné vyrazit k dáme, a pak zjistit, ze si jenom kýchla nebo kývala na nekoho jiného. V zeserelém tanecním sále, kde vetsinou nevidíte oci na druhé strane a kde jsou vedle sebe lidé namackáni velmi tesne, je to vsechno mozné, jenom ne legrace.

V podstate me to rozciluje, ale tak nejak intuitivne cítím, ze jakmile tohle jednou zvládnete, budete to povazovat za nedílnou soucást tanga. A bude se vám to líbit. Trochu jako kdybyste se stali cleny nejakého tajného bratrstva, jenom s tím rozdílem, ze si kvuli tomu nemusíte nechat vytetovat na prdel trojúhelník s okem.

Je jenom jediná výjimka z tohoto pravidla, a to pokud vás uvadec posadí nekam, kde máte vsechny zeny zády. To je potom mozné riskovat a obejít je. Zdá se, ze jsem pred tím zcela intuitivne kápnul na tu jedinou výjimku z pravidla.

Paty také ukazuje na své saty a ríká, ze kazdá milonga je co do pozadavku na dress code jiná. Jsou méne formální milongy a jsou milongy, kde muzete prijít jen v dzínách a tricku. Ehm, takze tahle byla spís ta formálnejsí, proto je taky Paty oblecený jako Zorro mstitel.

„Zeny tu spís ocekávají,“ ríká, „ze si zatancují s nekým, kdo je dobre oblecený.“

Já mám príkladne seprané dzíny. Rozhodne si to tedy delám zelený.

No a konecne je samozrejme rozdíl mezi tím, kdyz vás na milonze nikdo nezná a tím, kdyz vlastne chodíte mezi partu prátel.

Není to jednoduchý.

Je to trochu jako orientacní beh, kde vám nejakej hajzl ohnul rucicku od busoly.

Celý zbývající vecer pak trávím cvicením tajemného umení vyzývání pohledem. Teprve kdyz namísto vyzývání vyzívávám, jdu domu. Jeste pred odchodem mi Paty doporucuje jednu tanecní skolu a dává mi magazín BA Tango.

Takze nejaké materiály uz bychom tedy meli.

Domu se vracím, Skvarku, ve tri.