O pár hodin pozdeji, to uz slunce bylo za zenitem, coz ovsem neznamenalo, ze by snad nepálilo, nebo pálilo alespon nejak méne, jsem se probudil. Tou dobou uz jsem byl solidne temperován a kdybych byl spíz, mel by práve séfkuchar plné ruce práce s vysvetlováním zákazníkovi, proc je maso na okrajích takové jako kdyz pripálené. Nejspís by se to snazil uhrát na specialitu kuchyne, ale pravda byla taková, ze na me vsichni zapomneli, a tak jsem se alespon ve spánku, který následoval hned po bezvedomí, cas od casu sám pootocil, abych se prohríval rovnomerné. To jsem delal tak dlouho, az jsem se z toho nakonec probudil a posadil se. Od nosu skrz páter az úplne dolu k patám mi bez varování projela ostrá bolest, jako kdyby mi nekdo vrazil do tela dlouhou jehlici, takze jsem zacal zcela reálne zvazovat, jestli preci jen nakonec nejsem opravdu spíz, kterému se jenom zdá, ze je clovek s nadprirozenými schopnostmi. Uprímne receno, dávalo by to zhruba stejne velký smysl, jako cokoliv jiného. No a jelikoz jsem si jako spíz, a vlastne ani jako clovek, nevidel na spicku nosu, musel jsem si na nej alespon sáhnout, abych zjistil jeho pravý stav, coz vyvolalo bolest zcela novou, tak velkou, ze jsem k tomu proste uz musel neco ríct:
"Jaaau!" oznámil jsem svetu.
Jenomze tohle nebylo zdaleka poprvé, kdy svet neco podobného slysel, takze zustal k mé bolesti zcela netecný, pouze zdravotník mi sdelil, ze být mnou, tak by si na nos nesahal. No tak teda díky za radu. Také bych mel podotknout, ze moje stereo videní znacne utrpelo otokem levého oka, které neslo otevrít, takze jsem na ne nevidel. Výcet zranení pak uzavírají boule zezadu na hlave a rozedrená kolena.
Co se stalo po té, kdy mi Boris, ano byl to skutecne on, zapnul pestí screen saver, znám jenom z vyprávení. Bylo to nejak takhle:
Cílem operace nebylo ani tak rozbít jednu bunku nejaké nevýznamné teroristické organizace, protoze by to bylo zhruba stejne smysluplné, jako zamackávání musek nad mesíc nevynesenými odpadky, ale zajmout, nebo v prípade, ze by to neslo, tak zlikvidovat, tri významné svetové dobrodruhy. Pouzívám zde oznacení dobrodruh s vedomím toho, ze není tak docela presné. Na druhou stranu je zhruba stejne presné, jako oznacení terorista, jaké pouzívá zase americká vláda. Mohli bychom se uchýlit i k jiným termínum, jako napríklad zoldáci, pokud veríme v sílu penez, nebo profesionální revolucionári, máme li sklony k rudé romantice, a nebo také obchodníci se smrtí, pokud máme rádi Nicolase Cage. Ovsem vsechno marné, tihle lidé se vymykají jakékoliv kategorizaci. Jisté je v tomto prípade jen to, ze jedním z tech trí byl Boris, který ale vyklouzl z vesnice nikým nepozorován, protáhl se kolem bojujících muzu, a vybehl nahoru, aby zabavil dzíp. Tam uvidel me. Tezko ríct, proc me nezabil, mozná vedel, kdo jsem a jakou bych pro nej mohl mít cenu, ale v kazdém prípade me jenom vypnul a prehodil pres rameno. Odtud ten zlomený nos a oteklé oko. Jenomze tou dobou uz bylo i dole jasné, ze Boris mezi zajatci ani padlými není, a tak se Mark, vzteklý, ze mu Boris opet unikne, rozebehl zpátky nahoru, jelikoz mu doslo, co má jeho protivník za lubem. Prekvapil Borise zrovna kdyz me nesl prehozeného pres rameno k dzípu, takze me Boris zase pustil. Odtud ta boule na hlave. Boris strelbou donutil Marka se stáhnout, avsak preci jen se neodvázil otocit se zády, a tak me popadl za límec, a táhl me obráceného celem k zemi za sebou k dzípu. Odtud ta odrená kolena. Pak, kdyz uz byl skoro u dzípu, dorazila jednotka Charlie, takze me Boris konecne nechal být, a vystrílel zbytek zásobníku. Odtud ten tretí mrtvý v jednotce Charlie. Pak sám nasedl do dzípu a zmizel.
Ten první vecer, kdy jsem se vrátil z Afghánistánu, jsem si vzal zidli, postavil jí pred zrcadlo, na kterém stále jeste visela celta, a dlouho se na nej díval. Stojím o to jeste vubec? Stojím o to být soucástí ucebnice demokracie, kterou nikdo neumí císt? Protoze jestli ne, pak stací strhnout tuhle plachtu a bude po vsem! Nedal jsem se k armáde z ideálu. Udelal jsem to jenom pro peníze. Není mi líto vojáku, protoze nakonec dostali jenom to, pro co si do armády prisli. Kdyz ale zavru oci, vidím na spodní strane vícek zenu, která sice nevedela nic o svete, za to docela bezpecne vedela, ze není správné, aby jí nekdo strílel do detí. Byl jsem v tu chvíli strasne unavený a mozná proto jsem byl schopen uvazovat jenom v banálních pravdách. Pripadaly mi v tu chvíli dokonalé a úplné, a vsechno ostatní nadbytecné.
"Jenomze tohle je prece mnohem slozitejsí," ríkal mi Mark na ceste z Afghánistánu a mluvil pri tom ke mne jako k malému klukovi, kterému je treba trpelive vysvetlovat zásadní pravdy o tom, jak funguje svet, "my chráníme svet pred teroristy, chráníme demokracii, chráníme sebe a snazíme se udelat svet lepsí. To se proste nekdy stává, ze jsou obeti."
Tak na pul jsem cekal, kdy se na me vytasí s válkou za ukoncení vsech válek. Jak jsem tam tak sedel a neodporoval mu, musel jsem opravdu pusobit jako malý harant, kterému je treba vysvetlit to, co uz ví jinak opravdu kazdý. Jen jedinkrát jsem na nej pouzil szíravého sarkasmu, to kdyz jsem prohlásil, ze ty zeny zemrely pro své vlastní dobro, ale slo to úplne mimo nej.
"No ale vzdyt takhle to opravdu je!" odpovedel mi udivene Mark, usazený dokonale ve své poloze mentora.
Uz jsem v zivote v návalu emocí udelal peknou rádku rozhodnutí, které me pozdeji mrzely, a které uz nesly vzít zpet. Narozen ve znamení Vah si takovými rychlými, ale zpravidla taky blbými rozhodnutím obcas zrejme kompenzuji nejaký zodiakální komplex, nevím, ale za to vím, ze mi presne v tom okamziku, kdy jsem rukou sevrel starou celtovinu, tohle vsechno prolétlo hlavou, a tak jsem tu ruku zase stáhl. Na nevratná rozhodnutí je jeste dost casu. Nakonec vzdyt ani nevím, co by se stalo, kdybych celtu strhnul. Je to vsechno jenom muj odhad. Kdyz to vezmu kolem a kolem, tak jediný duvod, proc si myslím, ze by se pri pohledu do zrcadla nad muj odraz celá moje schopnost zhroutila sama do sebe je v tom, ze jsem vyrustal na pohádkách, kde se princ vzdycky nesmel ohlédnout, nebo... nesmela otevrít trinácou komnatu, nebo... nesmel si sundat kosili od své milé, nebo... Jenomze já nejsem v pohádce. Klidne bych si taky mohl naplánovat zivot na minutu presne. Bezne lidé vedí, ze zemrou, ale pres to se chovají, jako kdyby meli zít vecne. Já bych sice taky vedel, ze zemru, ale choval bych se podle toho, ze mám zít jeste 42 let, 6 mesícu a 3 dny presne. Chápete? Dlouhodobé plánování. A nebo taky ne. Pohádky jsou preci jenom lety proverené návody, jak správne zít. No proste na nevratná rozhodnutí je jeste dost casu, takze jsem celou vec docasne odlozil.
Pokracování príste...
