Kdyz uz je jeden poprvé v Keni, mel by navstívit rezervaci Masai Mara, a to i pres to, ze to je atrakce na úrovni Disneylandu. Nekteré drazsí kempy jsou totiz prímo uvnitr rezervace. Kdyz jsme navíc zastavili u benzínky, moje poslední romantické predstavy o safari vzaly za své. Co se dá delat. Tezko cekat, ze jsem jediný, kdo mel ten bezvadný nápad podívat se do savany na zirafy.
V kazdém prípade je safari tak krásné, jak obvykle vypadá na obrázcích, jenom vám za prdelí stojí dalsích sest terénních vozidel, které se mermomocí snazíte nedostat do záberu. Jakmile ale projedete branou, okamzite jste obklopeni desítkami, mozná stovkami divokých zvírat. Je to jako zázrak. Rezervace není nicím ohranicená, takze není zcela zretelný duvod, proc by se zvírata mela zdrzovat za cárou, která je jenom na mape.
Lev je králem zvírat, neb tu nemá dustojného protivníka. Vzhledem k tomu, ze jsem za celou dobu nevidel lva privázaného za ocas na strome, se dá ríct, ze se to ke slonum jeste nedoneslo. Lev loví pouze ráno. Jakmile svou korist dostihne a zabije, resp. prizabije, lev není detailista, takze na úplne diagnoze exitu netrvá, zere tri dny. Pak pet dní odpocívá. To, co obvykle uvidíte v rezervaci je lev, kterak se válí nekde pod kerem a tráví. Behem trech dnu jsme takhle videli asi ctyri skupiny.
Tou dobou, kdy jsem tam byl migruji z Tanzanie do Keni stáda pakoni. Jsou jich tisíce a pohled na ne je úchvatný. Cas od casu se samec vepredu dá do pohybu, coz je povel pro cele stádo, aby se také rozebehlo. Ani se nezdá, ze by to melo nejaký duvod. Nekolikrát nám stádo stálo v ceste. To se pak rozjedete rychleji, a ta obrovská masa se pred vámi rozestupuje. Ostatne rychlá jízda a sem tam nejaké to zatroubeni je zpusob, jak se vyporádat skoro s kazdým zvíretem, které vám zrovna stoji v ceste. Tedy krome jednoho.
Jedinou výjimkou z predchozího pravidla ohledne chování zvírat na ceste je slon. Slon tady má absolutní prednost. Ano, muzete se k nemu priblízit a zastavit, ale pokud chcete nekam dostat, musíte holt pokorne vycouvat a najít si jinou cestu. To se nedá nic delat.
Kockodáni jsou desne rozlezlí po cele Keni, stejne jako paviáni. Na východním pobrezí provozují nájezdy zejména na nehlídané potraviny turistu. Nekterí infantilní turisté je dokonce krmí, protoze jim ty cerné tlamicky pripadají hrozitananánsky roztomilé. Jenomze problém je v tom, ze kockodán se celkem rychle ucí, a tak se také naucí si pro ty veci sám chodit a nekdy se jich dokonce nevybírave dozadovat. V tom se mimochodem nelisí od cernochu. Ty nejotravnejsí z nich je pak treba odstrelit. V tom se mimochodem lisí od cernochu. Jinými slovy v Africe platí heslo: Chces zabít kockodána? Nakrm ho!
Naproti tomu spatrit levharta není snadné. Podle naseho pruvodce byl ten, který se presel pár metru za nasím vozidlem prvním, kterého kterého za tri mesíce videl, takze hádám, ze jsem mel asi stestí, ze se ten nás dokonce na okamzik zastavil, abych si ho mohl vyfotit, a pak odkrácel zase po svých neznámo kam.
