V Nairobi mi pred výpravou do Samburu zbylo pár dnu, které jsem se rozhodl vyuzít k návsteve masaiské trznice, abych tam nakoupil nejaké ty tretky za úcelem obdarování svých blizních. Trznice mela být na takovém velkém kulatém námestí poblíz centra, ale já, i kdyz jsem to v tech místech prochodil krízem krázem, a navstívil i místní variantu holesovické trznice, kde jsem se po kolena brodil v banánových listech, jsem o masaie nezavadil. No co, povídám, nedá se nic delat, jdu zpátky.

V tu chvíli na me zacal mávat cernoch, coz me nechalo chladným, jelikoz toho jejich "ahoj, kamaráde" uz jsem mel plné zuby. Snad jedine, ze jsem zmenil smer a snazil se mu zmizet mezi lidmi. Cernoch se ovsem nenechal zmást, obehl blok domu a vybehl mi vstríc.

"Ze ty hledás masaiskou trznici," povídá, a uz me vlece za sebou.

S mírnou neduverou jsem ho následoval, protoze ano, masaiskou trznici jsem koneckoncu hledal. Zase se ovsem vynorily vsechny ty strasidelné historky o Nairobi, meste zlodeju, které jsem slýchával pred odjezdem. Co by se mi ale tady asi tak mohlo stát, ze? Zvlást, kdyz si budu udrzovat patricný odstup. Pak jsme ovsem vesli do cinzáku, a to mi reknete, jak si chcete udrzovat odstup v cinzáku? A co hur? Jak si chcete udrzovat odstup v cinzáku cestou do tretího patra? Bylo mozné, aby masaiská trznice byla v cinzáku ve tretím patre?

Nastestí bylo.

Vybral jsem si nejaké ty náramky a dalsí veci a masai nahodil cenu, kterou jsem uz z principu zamítl. Tak zacalo smlouvání, behem kterého masai predvedl neskutecný herecký výkon behem nehoz rval, nebo naopak ztisoval hlas, psal mi cifry na kousky papíru, na ruku, pobíhal sem a tam, klátil se k zemi, a pak zase vyskakoval a v jeden okamzik jsem mel dokonce dojem, ze zacal tancovat lambádu.

Z nejakých jedenácti tisíc jsem to srazil na ctyri a pul, masai byl smutný a me prislo, ze uz jsem se to teda naucil, myslím to smlouvání, ze uz v tom umím chodit, cha cha, na kluka z Cech si jen tak nekdo neprijde. To mi potvrdil i masai, který bedoval a ríkal, jaký jsem to tvrdý protivník, a ze mi to prodal levneji, nez by to prodal bratrovi. A jak mi tak vypráví, jaký jsem to byl tvrdý protivník, sundá si z ruky náramek a ríká:

"Jo, a mimochodem, tohle más ode me jako dárek."

Myslím si, ze to od nej vlastne nebylo hezký.

Presunuli jsme se na jiné místo, kde zacalo druhé kolo smlouvání. Mel jsem zálusk na nejaké ty sosky, které na tom prvním trhu nebyly. Díky predchozímu zázitku jsem byl jeste tvrdsí. Povazte, ze jsem to z puvodních dvanácti tisíc srazil na pouhé DVA TISÍCE. Byl jsem na sebe tak pysný! Tohle si teda za rámecek nedá. Cha! Pekne jsem ho ale oholil, co? Ale co uz? Nemá si zahrávat s ohnem!

Libuju si, jak mi to pekne slo, loucím se s cernochem a ríkám mu at si z toho nic nedelá, jenomze ten se ke mne najednou nakloní a políbí mi vdecne ruku.

To uz me ale fakt nasral!