Na druhou stranu mi tahle malá, a nebál bych se oznacení úsporná, rezervace poskytla nejsilnejsí a nejkrásnejsí zázitek z celé Keni. Uz jenom to, ze jsme nespali za hranicemi rezervace, jako v prípade kempu u Masai Mara, ale prímo v rezervaci, a to hned v jejím stredu u reky Ewasa Ngiro, v níz, jak jsem se na vlastní oci presvedcil, plavali krokodýli, me priblízilo více k safari takovému, jaké jsem si ho puvodne predstavoval. Luxusní stany byly vystrídány malými "ácky", kemp byl malý, a ze vsech stran nechránený. Táborový kuchar se vyprsil s nejakou variací na kenské jídlo, které mi dost chutnalo, protoze kenská kuchyne ze vseho nejcasteji vypadá jako nás gulás, pak padla noc a my se ulozili ke spánku.

V pul tretí v noci me probudily zvuky jako z Jurského parku (ted mám na mysli film). Takové to hluboké dinousaurí odfrkávání, víte co myslím? Teprve kdyz jsem se definitivne probudil, doslo mi, ze to nejspís nebude dinosaurus. Já nevím, kolik toho víte o Africe, ale ta pravdepodobnost, ze v ní potkáte dinosaura, je opravdu malá. Jakmile jsem si tohle uvedomil, identifikoval jsem zdroj zvuku jako slona, a to slona, který musí být v tak tesné blízkosti mého stanu, ze kdyby mávnul usima, tak se mi musí zavlnit celta. Nehlede k dalsím telesným projevum. Nekde jsem kupríkladu slysel, ze sloní trus vází az petasedmdesát kilogramu.

Vylezl jsem ze spacáku a posléze i ze stanu. Mohl to být samec, protoze ti se pohybují sami, poprípade opozdená samice z nejaké skupiny, ale v kazdém prípade to byl výstavní kousek (jak také jinak). Stál(a) nejakých pet metru od mého stanu a spásal(a) ker. Sem tam si spokojene odfrkl(a) tak, ze se mi zavlnila voda v pet lahvi. Obrovské kly se leskly v úplnku a v rece si vesele pocvachtávali krokodýli. Romantika. Dlouho jsem to úzasné stvorení pozoroval, a kdyz jsem usoudil, ze ted uz klidne mohu zemrít, ulozil jsem se zpet do spacího pytle.

Ráno jsem zjisitl, ze jsem byl opravdu jediný, kdo z toho stanu vylezl. Ostatní jen tak tise vyckávali smrt po dopadu vetsího mnozství hmoty a to vcetne naseho pruvodce. Mimochodem, vetsina pruvodcu nemá slony ráda, protoze se jich bojí. Sloni mají na svedomí mnoho lidských zivotu, jsou to potvory sice býlozravé, za to tezké a nervní, coz je fakticky blbá kombinace. Presne tohle mi taky jeden ten pruvodce ríkal, kdyz se me zeptal, které s kenských zvírat mám nejradeji, a já popravde odpovedel, ze slony. Zakroutil hlavou a rek, ze slon me muze zabít, kdykoliv si umane.

"Presne," odpovedel jsem mu citátem, "o to tady jde. Nikdo nevyjebe se slonem."

A taková douska na záver. Slon, kdyz se chce nazrat neceho, co roste nízko pri zemi, tak to obtocí chobotem, a do toho chobotu si pak kopne. Tím se to neco utrhne, a on to muze sezrat. Vecer jsem potkal v tábore po více jak ctrnácti dnech Cechy, dve holky a jednoho kluka. Byli to dve zdravotní sestry a jeden bratr, kterí pracovali v Saudské Araábii (jak jsem pochopil, je to tam pro zdravotní sestry neco jako Eldorádo), a v Keni byli na dovolené. Kdyz jsem jim tenhle poznatek o slonech vyprável, poznamenala jedna ze sester:

"Ty kdybys ho mel taky tak dlouhýho, tak by sis do nej taky kopal."

No co bych Vám povídal, byl to zkrátka osvezující zázitek potkat po tak dlouhý dobe zase ceský holky. Uz jsem se nemohl dockat domu.

Mimochodem, koupil jsem si letenku do Buenos Aires.