Se svetem se muselo udát neco moc osklivýho od tý doby, co jsem to kontroloval naposledy. Kamarádum ze základy uz se rodí deti. Víte, jak to myslím. Tem POSLEDNÍM kamarádum ze základky.

Zestárli jsme snad? A pokud ano, tak proc? A pokud protoc, tak proc protoc? Svet je nekdy vázne divnej.

Kamarádovo brand-new-díte je dcera, vází asi jako levnejsí notebook, a velká je, myslím, taky tak nejak. Je to zcela zjevne jeho znacka, alespon podle ocí. Uz jsem se na ní byl i podívat. Bylo to pár dnu po návratu z porodnice, a kdyz jsem vesel, byla slecna dcera zrovna pripojená na napájení.

Já nevím jak vy, ale já v tehle chvílích nikdy nevím, co mám delat. To mám jako predstírat, ze si práve ta holka nevytáhla prso? Paneboze, a jak se taková vec delá? Pokusil jsem se k recenému objektu pristupovat jako k internetové reklame, tj. zkusil jsem delat, ze tam proste není, ale nepomohlo to. Bylo tam.

Staré zvyky se zhroutily. Vzdycky vím, co delat, kdyz si zena vytáhne nadro, ale ted jsem teda nevedel. Rozhodl jsem se, ze si alespon vezmu zidli a postavím si jí zády ke královne matce. Bylo to na hovno. Odrázela se ve vypnuté televizi naproti. Chvíli jsem predstíral, ze se ve vypnuté televizi neodrází zena s vytazeným nadrem, ale prislo mi, ze resím tentýz problém, jenom hur vidím.

Tak jsem to vzdal, zidli si zase otocil k ní, a abych nejak zakryl rozpaky, alespon jsem královne matce prso pochválil.

Královna matka ke mne zvedla zraky.

"Ale to není prso," rekla, "já totiz nemám zádná prsa. Já mám KOJIDLA!"

Vzdyt já vím, ne? Ale teda kdybych to jako nevedel, normálne bych prísahal, ze to vypadá docista jako prso! Fakt.