Vysoko nad tvrzí zárily tytéz hvezdy, ale noc v tvrzi samé byla mnohem svetlejsí, prozárená cetnými ohni, které plály na dvorane, a dílem kumstýru také mnohem veselejsí, nebot ti tu popíjeli, hráli na hudební nástroje, a vselijak se bavili nekonecnými zpusoby. Krásný básník neco vyprável a Divadelní devka se necemu smála. Byli zcela opilí laciným stestím. Krásný básník cas od casu zaboril hlavu mezi její prsa, aby se vzápetí zakousl do útlého krku, s rukou kdesi hluboko mezi ohnem zarudlými stehny, zatímco Divadelní devka jakoby v závrati záklánela hlavu a slastne privírala oci.

Chvílemi to vypadalo, ze uz prestali vnímat okolní svet, ale pres to se Krásný básník tu a tam z niceho nic vytrhl z obetí Divadelní devky, aby poznamenal neco k hovoru, který zaslechl, aby si dolil vína, ci se zpevem pripojil ke kapele, která hrála opodál. Pletla se mu vsak slova tech písní, které zpíval, stejne jako jeho poznámky k cizím hovorum byly roztrzité a nedávaly smysl. Více vína si rozlil po rukou a za kosili, nez kolik jich vpravil do úst, a nekdy to dokonce vypadalo, jako by docista zapomnel na Divadelní devku, která sedela vedle nej. Tu si vsak ona zacala polévat prsa vínem, az jí snehobílá halenka zrudla a bradavky zazárily do noci jako hvezdy nad nimi. To se pak Krásný básník k Divadelní devce znovu vracel a nechával si do ucha septat, ze uz je cas, nechával se hladit ve vlasech a zasunovat ruku dozadu za kalhoty, az se pak opravdu v jednu chvíli zvedl a podpírán Divadelní devkou se vydal vzhuru po vratkých schodech ke tretí galerii. Byla to dlouhá cesta. Casto se zastavovali a bez duvodu se smáli, casto usedali na tocité schody, protoze Krásný básník se sotva drzel na nohou, a tam si pak navzájem proplétali jazyky dokud si nevzpomneli kde jsou a nevydali se znovu na cestu nahoru.

Konecne rozrazili dvere básníkovy cely a vpotáceli se dovnitr. Prostor byl nejasne vykreslen svetlem svícky, která stála na stole, a která krome pokoje samotného mdle ozarovala i Mladou dívku, jez sedela poblíz na zidli a spravovala Krásnému básníkovi kosili.

„Ty jses tady,“ konstatoval bezvýrazne Krásný básník a vytrhl Mladé dívce kosili z ruky, „paráda.“

Odhodil kosili na zem, hrube uchopil Mladou dívku za pazi a postavil jí na nohy. Druhou rukou si pritáhl Divadelní devku, a jak tak stály pred ním, obema naráz sevrel rukama klín. Divadelní devka se zachichotala, ale Mladá dívka se velice vylekala, a hruzou i studem naplnené oci uprela na Krásného básníka. Krásný básník toho vsak nedbal a kdo ví, mozná si toho ani nevsiml.

„Svlíknout,“ zavelel, „musím vyzkouset, která z vás je lepsí,“ rekl a poodstoupil.

Divadelní devka výzvu bez váhání prijala a rychle ze sebe stáhla vínem malovanou halenku, která toho beztak uz mnoho nezakrývala. Pak se zavlnila v bocích a stejne rychle nechala na zem spadnout i sukni.

„Jsem rekl svlíknout,“ zarval Krásný básník, kdyz videl, ze se Mladá dívka k nicemu nemá.

Mladé dívce se v ocích zaleskly slzy. Váhave pretáhla nocní kosili pres hlavu, a jeste chvíli si jí pridrzovala pred telem. Konecne nechala látku dopadnout k nohám. Jednou nebo dvakrát ucinila náznak pohybu, jako kdyby si chtela zakrýt drobný klín, ale nakonec svesila ruce volne podél tela a uz tak zustala. Nechtela Krásného básníka znovu popudit. Byla vydesená a tolik se bála, ze zklame. Bála se, ze nebude dost dobrá, a ze jí Krásný básník odvrhne.

Krásný básník si obe dívky zmeril pohledem a tlesknul.

Divadelní devka se hystericky zasmála. Skocila na postel, prevalila se na záda a roztáhla nohy. Vyzývave se podívala na Krásného básníka. Mladá dívka zprvu zaváhala, a pak stydlive, ach ano, prílis stydlive pro momentální rozpolození Krásného básníka, dosla k posteli, vylezla na ní a s koleny semknutými natesno k sobe usedla na paty. Za chvíli se tise rozplakala, ale to uz jí nikdo nevenoval pozornost. Tou dobou mel Krásný básník hlavu pevne zaklínenou mezi stehny Divadelní devky a jazykem pronikal hluboko do jejího klína. Chutnal po rybách.

Pokracování príste...