Od konce schodu ke vchodovým dverím je to u nás jen nekolik kroku, které ujdete hned, pokud vám ovsem v ceste nestojí pár pytlu s cementem, dve lopaty, boty velikosti ctyricet osm, dvanáct balíku obkladacek, a predmet ve tvaru odstavnovace lebek, o kterém usilovne doufám, ze si ho nekdo odnese, az to tady vsechno skoncí. Mám totiz za to, ze není muj, stejne jako boty velikosti ctyricet osm nejsou moje, protoze kdyby byly, tak to by se ode me ty zenský nehly. Víte, co se ríká.

Toho rána se má cesta z domu stala jakýmsi baletním vystoupením s choreografií hodnou nejlepsích scén z Matrixu. Nejen, ze mi stálo v ceste vsechno tohle, a dost mozná, ze jeste neco navíc, ale vsechny ty veci navíc vypadaly, ze smyslem jejich existence je umazat mi moje poslední cisté kalhoty. Kdyz vám totiz z bytu zustanou jenom nosné steny, pak jeden z problému, které resíte, je nedostatek cistého prádla. O tom se ale v zádném z tech barevných magazínu o moderním bydlení nedoctete. Kdepak! Nikde tam nestojí, ze se pro vás cisté trnýrky casem stanou necím jako postvátnou relikvií, tj. budete mít jen jedny, a denne kolem nich budete zapalovat vonné svíce. Tyhle veci se proste do barevných magazínu nedávají. Rozhodne ne do tech, které nepotrebují sem tam zakrýt na obálce nejaký ten kousek decentní hvezdickou.

To jsme ale trochu odbocili, protoze smyslem tohoto blogu není rozebírat nejaké mé osobní problémy, ale zvýsit mi sex appeal, takze se zase pekne vrátíme k nákladné rekonstrukci, kterou provádím bez jakékoliv hypotéky nebo stavebního sporení, a bohuzel také bez cistých trenýrek, ale to sem ted nepatrí, to uz jsme si vyjasnili.

Po nejakých peripetiích jsem tedy vysel z domu, kde jsem potkal chlapa, kterého jsem nikdy pred tím nevidel, a pustil ho dovnitr. Neptal jsem se ho, co tam delá, protoze kdyby mi rekl, ze jde udelat "háblis vedle vychlíku", tak ho stejne pustím, jelikoz je to asi potreba, ze jo, jinak by sem prece nesel. Bylo by úplne zbytecné se ptát. Stejne bych vedel prd, a navíc bych se mohl nepríjemne zaplést, a to bych nerad. Nerad bych dopadl jako Pepa Libícku, postavicka z tátových ucnovských historek, ze kterého si chlapi od výtahu pro jeho opozdený mentální vývoj tropili sprýmy.

Jednou si ho treba poslali do skladu pro vágris. Pepa sel, a kdyz skladníkovi vyklopil, co ze to má prinést, tak mu skladník vlepil facku, a poradil mu, at ze sebe nedelá blbecka. At se zase pekne vrátí, ze ten vágris uz tam urcite bude. On totiz vágris je cára na zdi. A kdyz se Pepa vrátil, tak ten vágris uz tam fakticky byl. Pekne od futer az k oknum podle vodováhy. Chlapi se rehtali jako blázni, protoze ho udelali podle té samé vodováhy, kvuli které ho minulý týden poslali do zelezárství pro bublinku.

Kdepak, lepsí je se do toho moc nevrtat, a kontrolovat akorát výsledky. Takze jsem tomuhle novému jenom nechal otevrené dvere, aby mohl vejít, ale on se na me pátrave podíval, a díval se na me tak dlouho, az me z toho samého dívání nakonec oslovil, pricemz me uctive tituloval panem domácím, z cehoz jsem pochopil, ze to je jeden z tech, kterí mi na záver budou chtít predlozit fakturu. Tohle byl konkrétne plynar. Plynar je ok, plyn známe.

Sli jsme tedy spolecne zpátky, abych mu ukázal co a jak, propletli se opicí dráhou, vyslapali schody nahoru, a stanuli pred fungl novými futry, mezi nimiz bylo zaprícené prkno.

"Prosím vás, na co je tady to prkno?" zeptal jsem se poblíz stojícího zedníka.

"To musíte podlézt."

"Aha, tak dekuju."

Vidíte? Já to ríkal! Nemá smysl se ptát!

S plynarem jsme to prkno podlezli, postavili se do koupelny, tedy spís do toho, co z ní zbylo, tam se plynar rozhlédl a prohlásil:

"Jezismarjá."

Coz bylo vsechno. Pokud by se o nejakém výrazu dalo prohlásit, ze je inertní, pak by to byl ten jeho.

"Copak, je neco v neporádku?" nevydrzel jsem to po chvíli.

"Ale ne, dobrý," odvetil plynar s naprosto neproniknutelným výrazem, "ale pockejte, az prijde kominík."

"No pockejte," znejistel jsem, "jestli je neco v neporádku, tak bych to asi mel vedet ted."

"Ale ne, dobrý, to pujde," prohlásil trojnásobný vítez souteze Kamenná tvár.

"No ale ríkal jste, ze kominíkovi se to nebude líbit."

"Kominík je rozumnej chlap. To nejak pujde."

"To nepujde," prohlásil o dva dny pozdeji kominík na stejném míste. To uz ale byly ve zdi vysekané díry, v nich byly natazené a svarené trubky, a na zdi povesená nová karma. Kominík sám vypadal jako starý námorník. Tvár mel posetou spletí vrásek, rozcuchané vlasy, asi ze na palube tolik fouká, a jedno oko mel výrazne mensí nez to druhé. Musím ríct, ze to mensí oko me znacne znervóznovalo.

Vedle me stál plynar, který do me od zacátku stouchal loktem s takovým tím: Ted teda dávej bacha, ted to prijde.

"No pockejte," rekl jsem s pocitem silného deja vu, a snazil se pri tom nevnímat plynaruv loket ve svých zebrech, "v cem je problém?"

"Problém je," uprel na me kominík to mensí oko, "ze se tady udusíte."

Nejsem sice zádný stavarský odborník, ale musím pripustit, ze tohle jsem jako urcitý problém vnímal taky. Co s tím ale ted asi tak jako budeme delat, kdyz uz je hotovej plyn?

"Snad jedine, ze bych vám to udelal nacerno," odpovedel kominík na mou nevyslovenou otázku.

No vida, tak uz to pomalu leze. Oni me ti starí sprýmari chteli jenom postrasit. Ale ze se jim to podarilo, rostákum, ha ha ha. Ale kominík je rozumnej chlap. To je jasný, ze by mi to nenabízel, kdyby v tom byl problém. Ono to pujde.

"Tak prima," rekl jsem spokojene.

Kominík zakroutil hlavou.

"Hlavne to nesmí nikdo videt. Na to vám nikdo nedá revizi. Malej nábeh, malý stoupání, zádnej servisní otvor, úzká trubka a hlavne máte krátkej komín."

"No ale udeláte to, ne?" ujistil jsem se.

"Udelám," potvrdil kominík.

"Tak fajn," kývl jsem, ale pak mi to stejne nedalo, a zacal jsem o tom víc premýslet.

"Poslyste," zacel jsem opatrne, " a ted vázne. Uprímne mi reknete, jestli si myslíte, ze to bude fungovat."

Kominík na me uprel znovu své démonické oko.

"Myslíte jako uprímne?" ujistil se.

"Myslím jako uprímne," potvrdil jsem.

"Tak uprímne," odpovedel kominík, "si myslím, ze ne."

No a tak to vypadá, ze to napresrok pozenu vejs. Mám holt krátkej komín.