Uz je to tak, spolecnost si me vyzádala v Americe. Tedy ne jaksi spolecnost v onom sirsím slova smyslu, ale spolecnost, která mi mesíc co mesíc posílá na úcet tucnou prebendu. Nekdo takový má jiste právo me nekam poslat, i kdyby to melo být, cert to vem, treba do tý Ameriky.
Vyzbrojen znalostmi ze seirálu Big Bang Theory a filmu Mlcení jehnátek jsem nasedl do letadla a vyrazil smer Nový kontinent. Ono se to snadno se rekne, jenomze pro nekoho, kdo si pred koupí letenky prohlízí planecrashinfo.com, aby se ujistil, ze letecká spolecnost, které sveruje svuj zivot, si nevede zase tak spatne, je vzdusná doprava kapitolou samou pro sebe.
Nejvíc me dostávají ty drobné kulturní rozdíly, které jsou patrné práve uz v letadle. Treba behem cesty do Keni jsem první polovinu absolvoval s Austrian Airlines, druhou s Egyptair a uz tam bylo videt, ze zatímco Austrian Airlines sází na peclivou technickou údrzbu svých letadel, Egyptské aerolinky se spoléhají spís na krátkou, za to intenzivní motlitbu pred startem.
I kdyz na druhou stranu proc ne. Co se me týká, nemuze skodit posychrovat si to na vsech stranách, no ne? Cestu do Ameriky zajistovaly solidní spolecností Lufthansa a United Airlines, takze jsem predpokládal, ze dvakrát Zdrávas a jednou Zachovej nám hospodine by v tomhle prípade mohlo stacit. Jenomze za Chicagem nás chytly turbulence!
Co vám budu povídat, byla to dobrodruzná cesta, behem které vsichni statecne predstírali, ze to letadlo nepadá, i kdyz zjevne padalo - já tam byl, já to vsechno videl - ale nakonec jsme prece jen, vzdor turbulencí i technikum, kterí jeste pred startem postávali pod letadlem, kroutili hlavama a rozhazovali rukama, zdárne dorazili do Austinu.
Místní klima me, kluka ze strední Evropy, skoro omrácilo. Po príletu me cekalo pekelných sedmatricet stupnu celsia a to bylo, prosím pekne, pod mrakem! Zazaloval bych to vedro za nactiutrhání, pác jsem se potil jako prase. Po krátké zastávce u Gingermana jsem jsem si to ovsem rozmyslel, i kdyz to bylo o fous, protoze jen tak na okraj, i voda je lepsí nez slavné texaské pivo Loan Star.
Druhý den ráno jsem posnídal dve wafle ve tvaru Texasu – prísahám – pricemz jsem si stylove umístil máslícko tam, kde by mel být Austin - hlavní mesto vejtahu. Az budu jednou tlustej, myslím jako opravdu tlustej, prestehuju se do Texasu. Tam se to ztratí.
To, ze v Texasu krome BBQ a kovbojských klobouku vyrobených v Cíne uz jinak vubec nic není, jsem zjistil behem posledního a také jediného volného dne, který jsem mel. Bloudil jsem po 6th Street a jejím nejblizsím okolí a marne premýslel, co bych si odtamtud asi tak odvezl.
Ze samého zoufalství jsem si nakonec v obchode s podivnostmi koupil gumovou kachnicku do vany. Vypadá skoro jako ta klasická zlutá, jenomze tahle je mrtvá – krome toho zeleného zobáku je jinak celá cerná a ocní dulky má zasité do kríze.
No a to je z mé strany k té Americe asi tak vsechno.
