Zavetrí. Ucítí vodu. Je blízko.

Pong je chytrý. Ví, ze voda by takhle blízko být nemela. Znervózní. Nekolikrát prebehne od okna ke schodum a zase zpátky. Pak se rozhlédne po ostatních. Nezdá se, ze by cítili nejaké nebezpecí. Jsou klidní. Kijivu okusuje z vetví cerstvé lýko, ostatní odpocívají.

Premýslí. Voda byla vzdycky blízko, to ví. Nekde ji tam vzdycky cítil, obcas ji dokonce slysel. Jenomze tentokrát je voda blíz. Mnohem blíz. Temné hucení slysitelné i tady, uvnitr budovy.

Nekolik dní pred tím prselo. Lidé prestali chodit. Pong zatuká prstem do skla. Kde jsou lidé? Ví, ze lidé by meli chodit. Ví, ze takhle blízko by voda být nemela. Premýslí.

Znovu se zvedne a zastaví se kus od mríze, pred níz lezí Tadao.

Chci tam!

Samec ho jako obvykle ignoruje. Vedle mríze je okno. Pong se jím pokousí nahlédnout. Marne. Okno je mensí nez to, od nehoz prisel, ale i za ním bývají lidé. Lidé, kterí se nemení. Odtud prichází jídlo. Je to Tadaovo místo.

Chci tam!

Samec ani napodruhé nereaguje. Svuj nezájem dává okázale najevo. Pong ale musí s lidmi mluvit. Musí jim ríct, ze voda je blízko. Dodá si odvahu a zkusí Tadaa obejít. Náhle se pred ním tycí ohromná silueta.

Co chces?

Chci tam! Pong ukazuje na mríz.

Místo je moje! Tadao si nekolikrát uderí dlanemi o hrud.

Pong ví, ze Tadao ho nemá rád. V tuhle chvíli na tom ale nezálezí. Voda je blízko. Pong je chytrý. Musí mluvit s lidmi. Je to Tadaovo místo.

Nechci místo, chci tam!

Zmizni! Tadao pred sebou zabubnuje do zeme hrbety rukou.

Pong se jeste jednou pokusí projít, avsak znovu bez výsledku. Tadao se pred mrízí spokojene rozvalí. Pong se pokorne vrací na své místo, rána na rameni ho bolí.

Uz si zvykl, ze není nejsilnejsí. Uz není clovek. Hlavou mu sice jeste obcas probleskne vzpomínka na dobu, kdy zil s lidmi. Uz je to ale prílis dávno, nez aby ta vzpomínka mela nejaký význam. Ted se rídí jinými pravidly. Vudcem je Tadao.

Kdyz voda vystoupá az ke sklu, Kijiva znervózní.

Co se to deje? Rukama si rychle hladí hlavu, jako kdyby si ji myla – potom zkroutí dlane a prilozí si z obou stran ke spánkum. To se mi nelíbí!

Pong se znovu postaví pred Tadaa a znovu se dozaduje pruchodu. Samec uz je podrázdený.

Co más za problém?

Nebezpecí! Chci tam!

Vypadni!

Tentokrát musí dát Pongovi tri rány, nez to chlapec konecne vzdá. Tadao si znovu lehne na své místo, z Ponga uz ale nespoustí oci. Vody si nevsimne.

Tadaa útok chlapce prekvapil. Myslel si, ze uz to chápe. Myslel si, ze ví, kde je jeho místo. A zatím to vypadá jako na zacátku. Jako kdyz se jeste choval po clovecím zpusobu. To proto ho zprvu neprijali. Pak se ale prizpusobil, a dokonce se sblízil se vsemi samicemi. Nejvíc práve s Kijivou. I Shindu a Kambu si postupne získal na svojí stranu.

K Pongovi se priblízí Kijiva a cosi mu ríká. Tadao poprvé v zivote pocítí docela neznámý strach. Radeji se odvrátí.

Bojím se!

Pong se snazí Kijivu uklidnit. Lidé je tu nenechají. Zvencí preci slysí burácení jejich vozu. Lidé pro ne prijdou. Jediné, co musí udelat, je odejít co nejvíc nahoru. Tam pockat. Pong ale nechce odejít bez Kijivy.

Co se to deje? Nekdo dalsí tiskne dlane ke stranám hlavy.

Voda prosákne dovnitr a vyplasí podrimující Shindu. Ta nejprve vyskocí na nohy, potom naríká jako Kijiva.

Konecne se zvedá i Tadao. Skoro líne dojde k velkému oknu a pozorne zkoumá prosakující vodu. Svými pomalými pohyby pri tom dává najevo, ze má vsechno pod kontrolou.

Musíme nahoru! Pongova ruka ukazuje ke schodum.

Konecne se mu darí presvedcit Kijivu, aby sla za ním. Shinda se po krátkém zaváhání pridává. Kamba se sice nejprve ohlédne na Tadaa, ale i ona jde nakonec za nimi. Schody vedou nahoru do veze, tam voda urcite nedosáhne.

Stát! Tadauv vzteklý rev.

Ohlédnou se. Bezí k nim Tadaoo, k smrti vydesené tríste vody se mu klidí z cesty. Samec se zastaví v otvoru, za nímz se v seru rýsují schody.

Na neco jsi zapomnel!

Pong váhá. Na co?

Na moje rozhodnutí! A já ríkám, ze zustáváme! Tadao uderí pestmi do zeme.

V tu chvíli samice znejistí. Voda, kterou svým gestem Tadao vyhodil do vzduchu jeste stéká po okolních stenách.

Chci odejít! Pong se o to nekolikrát pokusí.

Nemás na výber.

Chceme odejít! Samice se pripojují k Pongovi.

To Tadaa jeste víc rozzurí.

Zustáváme!

Samice nic nechápou. Proc nemohou nahoru? Jindy by jim preci Tadao v odchodu nebránil. Není to nijak výsadní místo. Chce Tadao Pongovi ukázat, kdo je tu séf?

Kijivu se Shindou utíkají nahoru na kamenné stupne. Tam naríkají. Kamba se drzí Tadaa, který obchází poblíz východu. Prechází ve vode sem a tam a po ocku vsechny sleduje. Nejvíc ze vseho Ponga. Odnekud sem doléhá krik podrázdených a vydesených slonu. Nikdo nemuze pryc.

Tadao povolí teprve tehdy, kdyz voda vystoupá tak vysoko, ze dole uz není mozné chodit po ctyrech. Tehdy odchází s Kambou do veze. V tu chvíli uz je ale pro Shindu s Kijivou pozde. Obe samice jsou stále na kamenných stupních, az úplne nahore, voda je desí a odmítají slézt.

Pong váhá. Také on se bojí stoupající hladiny. Volá na samice, ale ty jenom dál opakují to svoje.

To se nám nelíbí! Bojíme se! Pryc s tím!

Pong vyleze za nimi. Tam bere vystrasenou Kijivu za ruku, ale samice ho odhání. Nechápe, ze jí chce Pong pomoci. Chlapec ji chvíli hladí po tvári, pak ji znovu bere za ruku. Samice se nechá a zdá se, ze je ochotná jít dolu. Váhave udelá krok, Shinda vse z nejvyssího stupne zvedave pozoruje. V tu chvíli se odnekud ozve výstrel. Kijivu se Pongovi vytrhne a bezí nahoru. Tam se obejme se Shindou a sloni uz tolik nekricí.

Musíme nahoru! Pong ukazuje k otvoru - Pong busí do vodní hladiny. Musíme do vody!

Samice ale odmítají opustit svoje místo nahore. Pong tedy znovu vybehne za nimi, a znovu hladí rozrusenou Kijivu po tvári. A znovu se mu ji darí uklidnit. Kijiva se nechává odvést do vody. Dokonce se v jednu chvíli s Pongem ponorí pod hladinu.

Kdyz vylezou na druhé strane, uvidí pred sebou Kijiva volnou cestu. Nejprve radostne vybehne nekolik schodu, pak se zastaví. Otocí se.

Bez sama.

Váhá.

Bez! Pong udelá nekolik kroku smerem ke Kijive.

To zabírá. Kijiva bezí nahoru a Pong se norí znovu do vody. Kdyz se Kijiva za okamzik vrátí, není uz na míste víc, nez neklidná vodní hladina.

Pojd! Musís! Pong se snazí uchopit Shindu za ruku, ta to ale odmítá.

Voda stoupá výs, uz je jen docela malý kousek od nich. Pong si tiskne Shindinu hlavu ke své. Jasne cítí tvrdý dotyk ploché lebky. Oko pod obrovským nadocnicovým obloukem rychle mrká. Opona vícka odhaluje nová a nová dejství strachu.

Pojd! Musís!

Shinda dlouho nevnímá. Kdyz ji ale voda v jednu chvíli vystríkne na nohu, samice se na okamzik vzpamatuje.

Voda.

Vypadá prekvapene. Pong toho vyuzívá.

Já vím. Musíme jít!

Shinda se nechává vzít za ruku a spolecne dojdou k vode. Spolecne se norí pod hladinu.

Tentokrát je cesta delsí. Voda uz vystoupala prílis vysoko, je zelená a kalná. Cestu skoro nevidí. V jednu chvíli si Pong dokonce není jistý, zda plavou správným smerem. Ví jenom, ze se nemohou vrátit, protoze podruhé uz by Shinda do vody nevstoupila. Plave dál a zoufal se snazí neztratit s ní kontakt.

Kdyz se vynorí na druhé strane, ceká na ne Tadao. Sám.

Zabiju te! Dve dlouhé rady vycenených zubu zazárí ve tme.

Pro Ponga je to sok. Nic nechápe. Celá tahle situace se nepodobá nicemu, co zná. Jeste nikdy taky nevidel Tadaa takhle rozzureného.

Uklidni se!

Tadao namísto odpovedi mírne zvrátí hlavu dozadu a ohrne pysky. Jakoby mimochodem tak jeste víc odhalí bílé zuby. Oranzové oko ve stínu pod velkým obloukem se zlovestne zaleskne. Shinda vidí, ze veskerá Tadaova pozornost je namírena proti Pongovi a rychle se protáhne kolem nej. Zamírí nahoru do veze. Pong se zkusí také priblízit, ale Tadao se okamzite postaví na zadní.

Proc?

Neznás svoje místo!

Pong se pokousí Tadaa obejít, ale samec mu zastoupí cestu. Ted se musí Pong budto vrátit a nebo se také postavit, jinak by byl v nevýhodné pozici. Postaví se. Tadao to bere jako prijatou výzvu. Oba protivníci se do sebe krátce zaklesnou, ale Pong se skoro okamzite zrítí se zpátky do vody. Tadao za ním okamzite skocí a nekolikrát ho uderí. Pong se rychle prestává orientovat. Dopadá rána za ranou. V závojích vody Pong tu a tam zahlédne malé zlé oranzové oko. Jinak se nezmuze na nic. Voda mu ztezuje pohyby.

Konecne se mu podarí alespon vysmeknout. Oba samci ted stojí jen docela malý kousek od sebe a zprudka oddychují.

Nikdy tu nebudes vudcem!

Nechci být vudce!

Chces. Jenom to jeste nevís.

Teprve ted dostává Pong strach. Pochopí, ze tohle není souboj, ze kterého by slo utéct. Ted se nemuze zachránit tak, ze uzná Tadaovu nadrazenost.

Kdyz Tadao znovu zaútocí, neschovává si Pong zádnou sílu na potom. Bije se doopravdy. Tahle náhlá prudkost Tadaa prekvapí. Na okamzik se Pongovi dokonce podarí ho zatlacit výs na schody, tam se ale Tadao vzpamatuje. Nekolika údery srází chlapce k zemi. Ani tam se vsak Pong neprestává bránit a podarí se mu alespon Tadaovi podrazí nohy.

Chvíli se zmítají na zemi, okamzik na to jsou ale oba na nohou. Ani jeden z nich hned neútocí. Oba jsou zaprení o prední koncetiny. Zlehka prenásejí váhu. Prudce oddechují. Pohledem jako by se vzájemne vyhýbali, presto kazdý z nich ví o kazdém protivníkove pohybu.

Pres to dalsí Tadauv pohyb Pong nepostrehne. Temná masa je u Ponga tak rychle, jako by mezi tím ani neuplynul zádný cas. Pong je prekvapený. Nemá cas reagovat. Dva páry velkých rukou, které se po nem sápou. Dve rady silných zubu, které se mu snazí zakousnout do krku. Oko.

Ucítí první úder. Druhý. Kdyz ucítí na síji ostrou bolest, pochopí, ze tohle je konec. Jeste jednou se vytrhne a zkousí úder vrátit, vede to ale jenom k tomu, ze ztrácí rovnováhu. Dalsí Tadaova rána ho posílá do vody. Rychle se otocí.

Z vody mu ted kouká jenom horní cást hlavy, nad ním se tycí hrozivá Tadaova silueta.

Nech me zít!

Tadao okamzik váhá.

Ne! Jednou bys byl vudce.

Vzápetí Tadao skocí za Pongem, aby ho konecne dobil. Kdyz ale dopadne, Pong uz tam není. Tadao rychle prohledává vodu kolem sebe, busí pestmi do hladiny, sátrá po dne, ale bez výsledku.

Vyleze o nekolik stupnu výs, chvíli uprene pozoruje neklidnou vodní hladinu, ale Pong uz se neobjeví. Tadao odchází nahoru a voda stále stoupá.